Stavební spoření je již součástí českého trhu celých 30 let. Za tu dobu samozřejmě zažilo mnohé změny. Některé z nich dokonce velmi významné. A dá rozum, že ty nejvýznamnější změny se týkají změn v oblasti státní podpory. Na začátku činila podpora 25 % z ročně uspořené částky, maximálně však 4.500 Kč. Postupem času však došlo ke dvěma zásahům do výše státní podpory a od roku 2011 již státní podpora činí pouze 10 % z ročně uspořené částky, maximálně však 2.000 Kč.
Nyní v roce 2023 se opět dostalo do hledáčku politiků, hledajících způsoby, jak začít napravovat žalostný stav státní pokladny. Objevily se reálné úvahy hovořící o možnosti snížit státní podporu existujících smluv na polovinu a u nových smluv ji zrušit docela. Věc není rozhodnuta a je stále předmětem diskuze.
Zkusme zde nastínit možné úvahy, týkající se takového rozhodnutí.
Argumenty hovořící pro zachování státní podpory
Stavební spoření nabízí produkty, které nemají na trhu reálnou alternativu.
V první řadě jsou to menší nezajištěné úvěry s dlouhou splatností. Částky kolem 100 až 300 tis. Kč na menší rekonstrukce, na zateplení, instalaci elektrovoltaiky apod. Dovedu si představit, že v případě zájmu trhu by banky byly také schopny přijít s odpovídajícími produkty.
Druhým velice významným typem produktu jsou nezajištěné úvěry pro "koupi" družstevního bytu - nebo přesněji koupě členského podílu v bytovém družstvu. Pokud takový byt nemá být v dohledné době - zpravidla do jednoho roku - převeden do osobního vlastnictví, není zpravidla možné takový záměr financovat hypotečním úvěrem. Odpovídající produkty stavebních spořitelen v takové situaci mohou být dobrým řešením.
Neměli bychom zapomenout ani na spořicí složku tohoto produktu. Státní podpora dělá ze stavebního spoření do jisté míry zajímavý spořicí produkt, kterým by jinak prakticky jistě nebylo. A osobně se domnívám, že motivovat domácnosti k vytváření úspor má pro stabilitu ekonomiky svůj smysl.
Argumenty hovořící pro zachování státní podpory
Důvodem k této diskuzi je stav státní kasy. Česká republika žije na dluh a nezdá se, že by se s tím dařilo něco zásadního dělat. Požadavek na podporu konkrétního produktu v situaci, kdy se taková podpra financuje na vrub budoucích generací je přinejmenším sporný.
Pro připomenutí tristního stavu státní kasy můžeme použít následující graf, který zobrazuje saldo státního rozpočtu v jednotlivých letech noivodobé historie České republiky. Jak je vidět, naše vlády jsou víceméně chronicky neschopny držet státní kasu v rovnováze. Nezvládají to ani v časech dobrých, natož pak v časech horších. V kontextu tohoto stavu jsou úvahy o podpoře čehokoliv do jisté míry úsměvné. Je to ovšem smutný úsměv...
Hlavním argumentem stavebních spořitelen pro zachování státní podpory je schopnost stavebního spoření zajišťovat pro klienty relativně levné úvěry. To je skutečně jedna ze základních rolí stavebního spoření. Je však fér říci, že v posledních letech byl trh nastaven tak, že levné úvěry poskytovaly banky v podobě hypotečních úvěrů a podmínky úvěrů ze stavebního spoření byly poměrně nezajímavé. Stavební spořitelny postupem času přešly k poskytování překlenovacích úvěrů, kde žádný potenciál nějakého cenového benefitu není. Do standardní nabídky se dostaly tzv. hypoúvěry, což je produkt, který je de facto anuitně splácen a v budoucnu se vůbec nepočítá s jeho "překlopením" do přiděleného úvěru. Bez jakékoliv nadsázky lze říci, že od původního smyslu své existence se stavební spořitelny již dávno odklonily.
Za jistý neduh produktu stavebního spoření se pokládá fakt, že klient, který pouze spoří a nechce úvěr, dostává státní podporu, kterou ovšem následně může využít zcela libovolně. Možná právě toto bude směr, kterým se nakonec vláda rozhodne postupovat. Totiž státní podporu ponechat, ale požadovat její účelové využití. V důsledku je pravda, že podpora je vyplácena na vrub dluhu celé společnosti a lze ji vnímat tak, že je sanována daněmi obyvatelstva. To vzbuzuje nelibost nejen u některých vládních politiků, ale soudě podle internetových diskuzí i u části klientů, kteří produkt nevyužívají, ale cítí se být prostřednictvím svých daní jeho přispěvateli.
Pro úplnost doplňuji, že státní podpora je vyplacena v plné výši i ke vkladům učiněným až v úplném závěru roku, což postrádá jakýkoliv ekonomický smysl. Dnes již ta motivace není tak velká, ale ze své bankovní praxe na počátku nultých let, kdy státní podpora byla mnohem výhodnější, si pamatuji až na ulici se táhnoucíé fronty klientů, kteří chtěli na poslední chvíli mezi svátky vánočními vložit svých (tehdy) 18.000 Kč, aby na ně obratem získali (tehdy) 4.500 Kč státní podpory.
V tuto chvíli jednání ještě stále probíhají a kromě kusých informací se vlastně nic neví. Objem vyplacené státní podpory ve výši něco přes 4 mld. Kč skutečně není z pohledu státního rozpočtu tak závratná částka. Přesto si myslím, že po dovršených třiceti letech existence stavebního spoření přichází doba, kdy jeho další existence ve stávající podobě bude podrobena tvrdému testu.
Autor článku:
David Eim
místopředseda představenstva
GEPARD FINANCE a.s.
