[seriál] Jaké změny nás čekají s novým zákonem? Část druhá: posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

Nový zákon o spotřebitelském úvěru – jaké změny nás čekají?

Senát Parlamentu České republiky schválil dne 14. 7. 2016 návrh zákona o spotřebitelském úvěru. Tento zákon přináší poměrně značné změny do oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, mezi které se budou nově řadit také hypoteční úvěry. Zákon nyní čeká na podpis prezidenta České republiky.

Čtěte také první část: Mimořádné splátky

Část druhá: posouzení úvěruschopnosti spotřebitele

V návrhu zákona je stanovena povinnost banky posoudit tzv. úvěruschopnost klienta. Banka poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud tuto svou povinnost banka poruší a poskytne klientovi úvěr bez posouzení úvěruschopnosti, je smlouva o úvěru neplatná. Klient může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu (pouze jistinu, nikoliv úroky) spotřebitelského úvěru v době přiměřené (sic !) jeho možnostem.

Domníváme se, že to je, společně se závěry z nedávné zprávy ČNB o finanční stabilitě důvodem, proč již již první banky oznámily, že definitivně ruší tzv. bezpříjmové hypotéky (také se říká hypotéky bez doložení příjmů). Je zřejmě faktem, že skutečná bezpříjmová hypotéka je poskytnuta především díky tomu, že je velmi dobře zajištěna. Typicky se tyto hypotéky dělají do max. 50 % hodnoty zástavy. Ovšem že by docházelo k nějakému posouzení úvěruschopnosti žadatele ve smyslu porovnání jeho příjmů a výdajů, o tom nemůže být ani řeč.

A riziko, že by se takový klient dovolával neplatnosti smlouvy a „přiměřeně svým možnostem“ by splácel bance jistinu úvěru bez jakýchkoliv úroků, zřejmě banky nebudou chtít na sebe brát.

Je zjevné, že jde o zvýšenou ochranu klienta proti střelcům, kteří rozdají úvěry každému a nemají problém s tím, když klient neplatí pravidelně, protože na něj uvalí sankční sazby a postupně ho zatlačí až do bažiny předlužení nebo dokonce mají záměr dostat se tímto způsobem k zastavené nemovitosti. Tomuto efektu zákona tleskám. Ale jako člověka z oboru, který se navíc specializuje na hypoteční úvěry, kde praxe ani omylem není tak divoká a banky přistupují k těmto produktům rozvážně a opatrně, mě to mrzí, protože cítím, že to má vliv na šíři produktové nabídky.

V novém zákoně je také uvedeno, že pro posouzení úvěruschopnosti je také dostatečné „jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ To by snad mohlo skýtat do budoucna naději, že až pominou obavy z dopadů zákona a trh se trochu usadí, třeba se banky začnou k nějaké formě tohoto typu produktů vracet.

Odkaz na pokračování seriálu: Část třetí: odbornost zprostředkovatele úvěru

Autor článku: 
 
David Eim
produktový manager
GEPARD FINANCE a.s.